O tom, jak využívat svůj potenciál, identifikovat silné a slabé stránky, nalézt mezi nimi rovnováhu a celkově je dokázat využít ve svůj prospěch hovoří náš kolega Richard Dobeš.

• Co bychom měli dělat, abychom využívali svůj potenciál naplno?

Nejdříve je důležité si uvědomit, co je zdrojem našeho potenciálu. Jsou to klíčové vlastnosti, které nás charakterizují. Jsou to trvalé specifické povahové rysy, které u každého člověka vystupují do popředí a jsou okolím silně vnímány. Příkladem může být například rozhodnost, odhodlanost, empatie, trpělivost, atd.

Odvrácenou stránkou základních vlastností jsou jejich deformace. „Rozhodnost“ se může projevovat pod tlakem například jako „ukvapenost“. Tomuto jevu říkáme úskalí. Výzvou pak je najít k úskalí pozitivní protiváhu. V našem případě je to nadhled. Jste-li “rozhodní” a nechcete být zároveň “ukvapení”, musíte posilovat svůj “nadhled”.

Pokud však výzvu přeženeme, docílíme nadměrné reakce - alergie. Přehnaný “nadhled” pak povede k “váhavosti”. Lidé bývají alergičtí na přehnané chování reprezentující jejich vlastní výzvu, a to zejména u druhých. Rozhodnému člověku nebude příjemná spolupráce s váhavou osobou. Tady je dobré si uvědomit paradoxnost tohoto pohledu. Jsme-li u druhých na něco alergičtí, pravděpodobně se jedná o “příliš mnoho” něčeho dobrého, co nám ve skutečnosti nejvíc chybí. Největší inspirací tak pro nás často mohou být lidé, s nimiž obtížně vycházíme.

Příklad:

• Co je největší brzdou osobního potenciálu? Jakou chybu často děláme, že se neposouváme, potenciál nevyužijeme naplno? Nějaké předsudky, krabicové myšlení...?

Brzdou našeho potenciálu jsou především naše alergie. Ty nám brání vidět pozitivní dopad rozvojových výzev na náš výkon. Pokud je člověk kreativní, i trocha organizovanosti se mu může jevit jako byrokracie. Tímto bychom tedy měli začít. Přestat používat reaktivní přístup vycházející z „Ne“. Například: „Neměl bych se bát byrokracie.“. Namísto toho bychom měli být kreativní a využít potenciál organizovanosti.

• Jak ji odbrzdit, čím nastartovat chuť po rozvoji - odemknutí potenciálu, co bývá často prvním impulsem? Kupříkladu nějaká významná událost v životě?

Ano. Prvním krokem bývá často nějaké životní selhání. Inteligentní člověk v takové situaci nesvaluje vinu na ostatní a nepřízeň okolí, ale zamyslí se sám nad sebou. Obvykle dojde k poznání, že v dané situaci buď něco přeháněl, tj. spadl do svého úskalí, nebo mu něco chybělo, tj. nepoužíval svou rozvojovou výzvu. Prvním krokem může být vytvoření paradoxního spojení naší klíčové vlastnosti a rozvojové výzvy.

• Lze i po čase, kdy člověk kupříkladu dlouho "těžil" z toho, co se třeba naučil ve škole, "jet na setrvačník"?

Určitě je dobré celý život využívat řadu věcí, které jsme se naučili v dětství a mládí. Často se jedná o hodnoty, principy chování a znalosti, které nás formují na celý život. Zároveň bychom je měli být schopni neustále konfrontovat s vývojem okolního prostředí.

• Je s posunem vždy spojeno vystoupení z komfortní zóny?

Je tomu tak, pokud se jedná o skutečný posun. Dokud máme pocit, že učení nových věcí a především jejich uplatnění v praxi pro nás není výzvou, určitě zůstáváme v komfortní zóně. Zároveň bychom si měli celý život vytvářet návyk, který nás vede k pravidelnému vykročení ze zóny komfortu. Hlavně bychom u něj měli setrvat ve starším věku. Vidím to u řady manažerů, které koučuji. Takzvaná „dinosauří nemoc“, tj. zdánlivá neschopnost se rozvíjet ve vyšším věku, nesouvisí ani tak s tím, že bychom se už nebyli schopni naučit něco nového, ale především s tím, že už se do toho těmto manažerům nechce. Každé učení je spojeno s vyšším výdejem energie a s možností, že napoprvé se nám věci nebudou dařit tak, jako když jedeme „na setrvačník“ starých návyků a kompetencí.

• Souvisí nějak chuť posouvat svoje hranice s povahovými rysy - pesimista x optimista, extrovert x introvert...?

Z mých zkušeností tyto povahové rysy nemají zásadní vliv. Je ale dobré si uvědomit, jaká je moje přirozená cesta rozvoje. Pro extroverty to bude například učení se ve skupině s využitím týmových případových studií a situačních scének. Pro introverty je často efektivnější nastudovat si nové informace individuálně, nebo absolvovat osobní koučink. Každý z nás se může zamyslet nad tím, kdy a jak se ve svém osobním životě nejvíce naučil. To nám dá základní návod, jak ke svému rozvoji přistupovat.

Věřím, že každý z nás může najít svou cestu k excelenci a odemknout svůj růstový potenciál. To je koneckonců i vize naší společnosti, jejíž naplňování u každého z našich zaměstnanců vyžaduji 😊.

Richard Dobeš – Managing Partner Krauthammer ČR